Vážení přátelé tak tohle je můj první stroj, psal se rok 1976 a já chodil do prvního járu, když nám otec zmákl tuhle ohnivou střelu. Nejdříve jsme s bráchou na ní lítali u nás za sídlištěm, ale brzo nás nabonzovali místní komanči a tak jsme byli nuceni odvést náš stroj na chalupu.

Tam pokračovaly naše spanilé jízdy po dědině, kde jsme jezdili od rána do večera celé dny. Policajty tam nikdo nikdy neviděl tak to byl pro nás opravdový ráj. Samozřejmě místní jsme štvali randálem, který jsme neustále dělali, tak nám jednou nějákej dobrák hodil cukr do nádrže. To nás samozřejmě neodradilo. Vymlátili jsme zapečenej píst z válce palicí, vojeli ho šmirglem, hodili nový kruhy a lítali jsme dál. Paliva jsme taky občas měli nedostatek, tak jsme to ředili použitým tetrachlorem z fabriky, který jsme projeli přes filtrační papír.

Pár místních týpku se brzy přidali se svejma Fechtlama, tak pak už to bylo v pohodě, protože jsme nedělali bordel sami.

Jakmile jsem měl 14 pryč, začal jsem dělat papíry na padesátku. Ve škole nic moc, ale testy jsem měl samozřejmě na plnej počet bodů. Pak už jsem jen čekal až mně padne 15 jařin. Blbý bylo, že listopad je chladný měsíc. To mě ale neodradilo, hned jak jsem dostal na narozeniny papíry, sedl jsem na svýho fechtla, kterýho jsem koupil od strejdy za pětikilo a jel z Brna na chalupu, asi 63 Km. Nadšení bylo obrovský, blbý bylo, že teplota se pohybovala kolem -4 C a moje Morendy ztuhly i s mým masem úplně na kost.

Bylo to obdobý nic moc, pár frajerů kolem měli zámožný fotry a tak machrovali na Simsonech a já se snaži tunit svýho plecháča. Holky se na to moc balit nedali, ale jednu jsem klofnul na jiskry co lítali od těch plechů, jak jsem to klopil v zatáčkách. Tak jsem si ju děvčicu nakonec vzal.

Pak jsem osedlal další stroj a to hned v 17 letech, když jsem si udělal papíry na velkou motorku. Byla to ČZ 175.

Když jsem jel jednou z práce a na křižovatce jsem si to kalil asi 90 Km/h blikala oranžová, já byl na hlavní, borec mně nedal přednost a v plné palbě mně to nasmažil do (naštěstí) zadního kola. Hodil mě do protisměru jedoucího auta. Motorka zrušila předek Škodovky a já přes kapotu a přední sklo přeletěl a skončil v bezvědomí na vozovce. Naštěstí to auto byla autoškola a papíry dělala jedna zdravotní sestra, která mě rozdýchala a dala první pomoc. Tak fakt dík sestro. Motorka byla na hadry, borec co mě sejmul mně neřekl ani sory. Já si chvilku poležel v nemocnici a pak nastala smutná doba bez motorky.

Jak říká jeden můj kámoš z UH "Když ti umře tchýně nic se neděje, ale když seš bez motorky je to v prdeli". Tenhle kámoš zachraňoval můj absťák po celou tu dobu, když mi půjčoval svoji CBR 600. Udělali jsme na ní s manželkou pár výletů.

Byla to důležitá strategie pro souhlas se zakoupením nové motorky. Teď jsme stáli před problémem jakou. Chtěli jsme jezdit v tandemu, ale oběma se nám líbí sportovní motorky. Pokukoval jsem po Hondě VFR 800. Pak manželka přišla stím, že se potkala s borcem z Poděbrad a ten pěl na Hayabusu velkou chválu. Začal jsem se trošku víc zajímat o tento motocykl a nikdo na něj neřek nic špatnýho, až na pár stížností na brzdy. Fakt, že v roce 08 přijde na trh novej model rozhodl. Takže se těšíme na duben. Jakmile ji zajedem dám vám vědět první dojmy. Je fakt, že mě všichni straší, jak je to moc silný a zbytečný a nebezpečný. Znáte ale lidi, radí, ale nikdo z nich na tom nejel. Respekt mám to jo a určitě začnu pomalu a uvidíme, jak se rychle zžijeme.

Moje nové video 8,5Mb

Jo tak to jsem koupil dětem, aby taky trochu voněly benzínem, abych si je poznal. Né že bych se na tom taky nevyřádil. V zimě jsem na to prdnul řetězy a lítali jsme aji po rybníku.